Hejnice / Heindorf

Na počátku historie Hejnic stojí legenda. Příběh (nejspíše ze 13. století) o chudém sítaři, který na cestě domů k nemocné manželce a dítěti usnul pod lipami. Ve snu se mu měli zjevit andělé a slíbit mu, že pokud sem přinese obrázek Panny Marie, jeho rodina se uzdraví. A tak se prý i skutečně stalo. Sítař zakoupil mariánskou sošku, vložil ji do lípy a jeho manželka i děťátko se zázračně uzdravily. Legenda se šířila po kraji a z Hejnic (německy Haindorf) se už ve 14. století, kdy zde vznikl první kamenný kostel, stalo vyhledávané poutní místo. 

Vrcholu své slávy poutní slávy dosáhly Hejnice v 17. století, kdy poutní místo navštěvovalo v průměru až 80 tisíc lidí ročně. Na konci 17. století proto tehdejší majitel hejnického panství František Ferdinand z Gallasu vyjednal, aby do Hejnic přišel řád františkánů, a posléze spolu se svou manželkou Johanou Emerencií a později i synem Janem Václavem financovali honosnou barokní přestavbu kostela a vybudování kláštera. V novém kostele tak vznikla i rodinná hrobka významného šlechtického rodu Gallasů a jejich pozdějších nástupců Clam-Gallasů.

Začátkem 20. století byly Hejnice - stejně jako celá oblast údolí řeky Smědé - ekonomicky prosperujícím regionem. Vznikaly zde přádelny bavlny, keramické továrny, do Hejnic byla zavedena dráha, zřízena telefonní ústředna, místní se chodili bavit do kina či lesního amfiteátru na divadlo pro dva tisíce diváků. Přes 90% obyvatelstva bylo německé národnosti.

Úpadek Hejnic přišel se druhou světovou válkou. Po roce 1945 byla drtivá většina obyvatel vyhnána, jejich majetky zabaveny a rozdány dosídlencům z různých částí Československa. Průmyslové podniky stát znárodnil a v hejnickém kláštěře byli v rámci Akce K na začátku 50. let internováni řeholníci a později řeholnice z celé země. V pozdějších letech totalitní moci v Československu byly prostory kláštera využívány  pro světské účely a stavba dlouho chátrala.

Pozitivní obraz přišel až se Sametovou revolucí a s příchodem osoby pátera Miloše Rabana. Díky jeho neúnavné snaze došlo na přelomu milénia k rozsáhlé rekonstrukci kláštera a vzniku Mezinárodního centra duchovní obdoby (od roku 2020 Klášter Hejnice – vzdělávací, konferenční a poutní dům), které slouží církevním i světským účelům, především jako vzdělávací, konferenční a poutní dům s četnými výstavami, koncerty, přednáškami a diskusemi pro veřejnost.

Poutní areál dnes žije celoročně bohatým církevním i kulturně společenským životem. Je důležitým místem setkávání a dialogu. Mezi lidmi, institucemi a díky Poesiomatu také mezi posluchačem a poetickou rourou, která v českém i německém jazyce recituje, zpívá a vypráví o významu tohoto významného poutního místa.

*****

Am Anfang der Geschichte von Hejnice steht eine Legende. Eine Geschichte (wahrscheinlich aus dem 13. Jahrhundert) über einen armen Sitarspieler, der auf dem Heimweg zu seiner kranken Frau und seinem Kind unter den Linden einschlief. In seinem Traum sollen ihm Engel erschienen sein, die ihm versprachen, dass seine Familie geheilt werden würde, wenn er ein Bild der Jungfrau Maria hierher bringen würde. Und so soll es geschehen sein. Der Betrachter kaufte die Marienstatue, stellte sie in die Linde und seine Frau und sein Kind wurden geheilt. Die Legende verbreitete sich in der ganzen Region, und Hejnice (Haindorf) wurde bereits im 14. Jahrhundert zu einem beliebten Wallfahrtsort, als hier die erste Steinkirche errichtet wurde. 

Den Höhepunkt seiner Berühmtheit als Wallfahrtsort erreichte Hejnice im 17. Jahrhundert, als durchschnittlich bis zu 80.000 Pilger pro Jahr den Ort besuchten. Jahrhunderts verhandelte der damalige Besitzer der Herrschaft Hejnice, František Ferdinand von Gallas, zunächst über die Ansiedlung des Franziskanerordens in Hejnice und finanzierte dann gemeinsam mit seiner Frau Johanna Emerencia und später mit seinem Sohn Jan Václav den prächtigen barocken Umbau der Kirche und den Bau eines Klosters. In der neuen Kirche wurde das Familiengrab des bedeutenden Adelsgeschlechts der Gallas und ihrer späteren Nachfolger, der Familie Clam-Gallas, errichtet.

Zu Beginn des 20. Jahrhunderts war Hejnice - wie das gesamte Gebiet des Smědá-Tals - eine wirtschaftlich blühende Gegend. Hier entstanden Baumwollspinnereien und Keramikfabriken, eine Eisenbahn wurde nach Hejnice gebracht, eine Telefonzentrale eingerichtet, und die Einwohner besuchten das Kino oder das Wald-Amphitheater, um ein Theater für zweitausend Zuschauer zu sehen. Über 90 % der Bevölkerung waren deutscher Nationalität.

Der Niedergang von Hejnice kam mit dem Zweiten Weltkrieg. Nach 1945 wurde die große Mehrheit der Einwohner vertrieben, ihr Besitz beschlagnahmt und an Siedler aus verschiedenen Teilen der Tschechoslowakei verteilt. Industrieunternehmen wurden vom Staat verstaatlicht, und Anfang der 1950er Jahre wurden im Rahmen der Aktion K Mönche und später Nonnen aus dem ganzen Land im Kloster Hejnice interniert. In den späteren Jahren der totalitären Herrschaft in der Tschechoslowakei wurde das Kloster für weltliche Zwecke genutzt und das Gebäude verfiel.

Ein positives Bild ergab sich mit der Samtenen Revolution und der Ankunft von Pater Miloš Raban. Dank seines unermüdlichen Einsatzes wurde das Kloster um die Jahrtausendwende umfassend renoviert und das Internationale Zentrum für spirituelle Analogie (seit 2020 Kloster Hejnice - Bildungs-, Konferenz- und Pilgerhaus) errichtet, das sowohl kirchlichen als auch weltlichen Zwecken dient, vor allem als Bildungs-, Konferenz- und Pilgerhaus mit zahlreichen Ausstellungen, Konzerten, Vorträgen und Diskussionen für die Öffentlichkeit.

Heute gibt es im Wallfahrtsort das ganze Jahr über ein reiches religiöses, kulturelles und soziales Leben. Er ist ein wichtiger Ort der Begegnung und des Dialogs. Zwischen Menschen, Institutionen und, dank des Poesiomaten, auch zwischen den Zuhörern und der poetischen Truppe, die in tschechischer und deutscher Sprache rezitiert, singt und über die Bedeutung dieses wichtigen Wallfahrtsortes spricht.

*****

Diese Webseite wurde in Zusammenarbeit mit dem Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds erstellt.