Šitboř / Schüttwa

Kostel sv. Mikuláše v Šitboři (Schüttwa) patří mezi nejvýznamnější církevní památky Plzeňského kraje. Archeologové soudí, že jeho základy byly položeny již v polovině 13. století – a že se tedy jedná o jednu z nejstarších raně gotických staveb na území Čech. Zdejší rodák Jan ze Šitboře (nebo také Jan z Žatce) napsal kolem roku 1400 filosofickou disputaci Oráč z Čech, která patří k vrcholům německojazyčné středověké literatury. V novodobé historii se jejím názvem inspirovalo sdružení Ackermann Gemeinde, které už od konce druhé světové války patří k nejvýznamnějším nositelům myšlenky česko-německého smíření. 

Nevelká víska Šitboř čítala před druhou světovou válkou necelé tři stovky obyvatel německého původu, kteří museli po roce 1945 své domovy opustit. Počet obyvatel pohraniční obce se stále snižoval, kostel chátral. V sedmdesátých letech se propadl krov hlavní lodi, který byl chráněn pouze šindelovou střechou, a budova byla určena k odstřelu. Naštěstí se tak nestalo a díky úsilí místních nadšenců se kostele podařilo alespoň částečně zachránit. Na jeho opravách se dlouhodobě finančně podílí Česko-německý fond budoucnosti.  

Srdcem a hlavním hybatelem šitbořských aktivit je Spolek Mikuláš. Kromě záchranných prací na kostele se mu daří také odkrývat historii místa a seznamovat s nimi veřejnost. Členové spolku měli ostatně významné slovo při vytváření dramaturgie poesiomatu. Velice dobré vztahy s německými rodáky dokládají jejich upřímnou snahu o vzájemné porozumění. 

*****

Die St.-Nikolaus-Kirche in Šitboř (Schüttwa) ist eines der bedeutendsten sakralen Denkmäler in der Pilsner Region. Archäologen gehen davon aus, dass die Fundamente bereits Mitte des 13. Jahrhunderts angelegt wurden und es sich somit um eines der ältesten frühgotischen Gebäude in Böhmen handelt. Der im Ort geborene Johannes von Schüttwa (oder auch Jan von Saaz) schrieb um 1400 seine philosophische Disputation „Ackermann aus Böhmen“, die zu den bedeutendsten deutschsprachigen Texten der mittelalterlichen Literatur gehört. In der neueren Geschichte wurde die Ackermann-Gemeinde von diesem Werk inspiriert, die seit dem Ende des Zweiten Weltkriegs einer der wichtigsten Träger des deutsch-tschechischen Versöhnungsgedankens geworden ist.

Vor dem Zweiten Weltkrieg hatte das kleine Dorf Schüttwa knapp dreihundert deutschstämmige Einwohner, die nach 1945 ihre Heimat verlassen mussten. Die Einwohnerzahl des Grenzdorfes nahm stetig ab und die Kirche verfiel zunehmend. In den 1970er Jahren stürzte das Dach des Kirchenschiffs, das nur durch ein Schindeldach geschützt war, ein und das Gebäude sollte abgerissen werden. Glücklicherweise wurde dieser Plan nicht in die Tat umgesetzt und durch die Bemühungen von Enthusiasten aus dem Ort konnte die Kirche zumindest teilweise gerettet und saniert werden. Der Deutsch-Tschechische Zukunftsfonds beteiligt sich durch Finanzmittel langfristig an der Instandsetzung.

Herz und Motor der Initiativen in Šitboř ist der Verein Mikuláš.  Neben den Renovierungsarbeiten an der Kirche gelingt es ihm auch, die Geschichte des Ortes zu ergründen und der Öffentlichkeit näherzubringen. Die Mitglieder des Vereins waren maßgeblich an der Gestaltung des Poesiomaten beteiligt. Die sehr guten Beziehungen zu den deutschen Landsleuten  zeigen ihr aufrichtiges Bemühen um gegenseitige Verständigung.

*****

Poesiomaty v sudetské krajině –  společný projekt Ondřeje Kobzy, Česko-německého fondu budoucnosti a Nadace PPF –  recitují, zpívají, zní zvukem zvonů. Tím vším, ale také například vyprávěním odsunutých německých obyvatel zvou k objevování genia loci zapadlých míst českého pohraničí. Zároveň připomínají, jak bohaté a rozmanité je duchovní i hmotné dědictví bývalých německých obyvatel českých zemí a jak důležitou roli v jeho záchraně hraje nadšení místních lidí a česko-německá spolupráce.  

*****

Poesiomaten in der Sudetenlandschaft – ein gemeinsames Projekt von Ondřej Kobza, dem Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds und der Stiftung „Nadace PPF“ –  rezitieren, singen oder lassen Glocken läuten. Damit, aber auch zum Beispiel mit Erzählungen der vertriebenen deutschen Landsleute, laden sie dazu ein, den Genius Loci abgelegener Orte im böhmischen Grenzgebiet zu entdecken. Gleichzeitig erinnern sie an das geistige und materielle Vermächtnis der ehemaligen deutschen Bewohner der böhmischen Länder und an die wichtige Rolle, die der Enthusiasmus lokaler Akteure sowie die deutsch-tschechische Zusammenarbeit bei der Bewahrung dieses Erbes spielen.