Vrchní Orlice / Hohen-Erlitz

Znalec staré architektury by na adresu kostela sv. Jana Nepomuckého z počátku 18. století mohl poznamenat, že je to kostelík jako každý druhý a žádný výjimečný stavební klenot to tedy není. Může být. Avšak každému, kdo kolem něj procházel nebo projížděl, v paměti jistě utkvěl obrázek malebného jednolodí, které je citlivě zasazeno mezi kopce Orlických hor a již zdaleka vítá všechny příchozí svou vysokou věží. 

Kostel je jednou z posledních dochovaných staveb někdejší německé osady Vrchní Orlice (Hohen-Erlitz). Je památkou duchovních tradic původních obyvatel i němým mementem předválečného teroru henleinovců a divokého odsunu, který zde – podobně jako v nedalekém Neratově a dalších obcích podél řeky Orlice – probíhal zvláště krutým způsobem v květnu a červnu 1945.

Kostel je otevřen celoročně – vzhledem k tomu, že v něm nezůstalo takřka žádné původní vybavení, není potřeba se bát, že by tu ještě někdo něco ukradl. Obzvlášť v létě je památka častým cílem návštěv turistů a pravidelně se zde konají koncerty a výstavy. Farnost Neratov a obec Bartošovice, kteří mají místo duchovně a administrativně na starosti, tak umožňují lidem seznámit se s místem osobně. Současně opatřují prostředky na další záchranu památky – Česko-německý fond budoucnosti je pravidelným přispěvatelem.

Do záchranných prací se tíživým vzpomínkám a starým traumatům navzdory zapojují také němečtí rodáci z Orlických hor, sdružení ve spolku „Verein der Adlergebirgler“. Spolu s místními se tak snaží hojit staré rány.

*****

Ein Kenner alter Architektur könnte über die Kirche des Heiligen Johannes von Nepomuk, die seit Anfang des 18. Jahrhunderts in Vrchní Orlice (Hohen-Erlitz) steht, sagen, dass sie eine Kirche wie jede andere sei und daher kein außergewöhnliches architektonisches Juwel. Vielleicht. Doch jedem, der schon einmal daran vorbeigekommen ist, ist sicherlich das Bild des malerischen, einschiffigen Gebäudes im Gedächtnis geblieben, das sich vorsichtig in die Hügel des Adlergebirges schmiegt und mit seinem hohen Turm schon von weitem alle Ankömmlinge begrüßt.

Es ist eines der letzten erhaltenen Gebäude der ehemaligen deutschen Siedlung Hohen-Erlitz, eine Erinnerung an die geistlichen Traditionen der einheimischen Bevölkerung und ein stilles Mahnmal für den Vorkriegsterror der Henlein-Anhänger sowie für die wilde Vertreibung, die hier - wie auch im nahegelegenen Neratov und anderen Dörfern entlang der Divoká Orlice – im Mai und Juni 1945 auf besonders grausame Weise verlief.

Die Kirche ist das ganze Jahr über geöffnet – da fast nichts von der ursprünglichen Einrichtung übrig geblieben ist, muss nicht befürchtet werden, dass jemand etwas stehlen könnte. Vor allem im Sommer ist das Denkmal ein beliebtes Ziel für Touristen, denn es finden hier regelmäßig Konzerte und Ausstellungen statt. Die Pfarrei Neratov und die Gemeinde Bartošovice, die geistlich und administrativ für die Stätte verantwortlich sind, ermöglichen es den Menschen auf diese Weise, den Ort persönlich kennenzulernen. Gleichzeitig bemühen sie sich um finanzielle Mittel für den weiteren Erhalt des Denkmals – der Deutsch-Tschechische Zukunftsfonds ist ein regelmäßiger Unterstützer.

Trotz aller schlimmen Erinnerungen und alten Traumata sind auch aus dem Adlergebirge stammende Deutsche, die im Verein der Adlergebirgler aktiv sind, an den Rettungsarbeiten beteiligt und versuchen gemeinsam mit der lokalen Bevölkerung, alte Wunden zu heilen.

*****

Poesiomaty v sudetské krajině –  společný projekt Ondřeje Kobzy, Česko-německého fondu budoucnosti a Nadace PPF –  recitují, zpívají, zní zvukem zvonů. Tím vším, ale také například vyprávěním odsunutých německých obyvatel zvou k objevování genia loci zapadlých míst českého pohraničí. Zároveň připomínají, jak bohaté a rozmanité je duchovní i hmotné dědictví bývalých německých obyvatel českých zemí a jak důležitou roli v jeho záchraně hraje nadšení místních lidí a česko-německá spolupráce.  

*****

Poesiomaten in der Sudetenlandschaft – ein gemeinsames Projekt von Ondřej Kobza, dem Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds und der Stiftung „Nadace PPF“ –  rezitieren, singen oder lassen Glocken läuten. Damit, aber auch zum Beispiel mit Erzählungen der vertriebenen deutschen Landsleute, laden sie dazu ein, den Genius Loci abgelegener Orte im böhmischen Grenzgebiet zu entdecken. Gleichzeitig erinnern sie an das geistige und materielle Vermächtnis der ehemaligen deutschen Bewohner der böhmischen Länder und an die wichtige Rolle, die der Enthusiasmus lokaler Akteure sowie die deutsch-tschechische Zusammenarbeit bei der Bewahrung dieses Erbes spielen.