Jen málokteré město v Evropě (a možná i na světě) zažilo tak prudký rozmach v 20. století jako Zlín. Ještě ve druhé polovině 19. století, tedy krátce předtím, než si v jeho skromném centru otevřeli bratři Tomáš a Antonín Baťové svou obuvnickou dílnu, šlo o ospalé valašské městečko se zhruba dvěma tisíci obyvatel. Díky osobnosti Tomáše Bati se do Zlína jezdili o pouhých pár dekád později inspirovat architekti, urbanisté, průmyslníci i politici z celého světa.
Nemůže proto být žádným překvapením, že Zlínský Poesiomat nese výraznou baťovskou stopu. Poetické mluvítko v prostorách zrekonstruovaného parčíku Farská louka tak pronáší projev Tomáše Bati, kterým představil Zlíňanům svou vizi budoucnosti města poté, co ho (opět) zvolili starostou. A nejen to. Při pátrání po nahrávkách Tomáše Bati se nám podařilo najít v archivech Českého rozhlasu dost možná jedinou zachovanou nahrávku hlasu Tomáše Bati na světě.
Zlínský Poesiomat také recituje dosud nezveřejněné básně Jana Antonína Bati nebo povídání o předbaťovském Zlíně z pera jmenovce slavných bratrů Jožky Bati.
Zlín je městem osobností. Poesiomat tak promlouvá hlasem Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky, kteří vzpomínají na své rozhodnutí přestěhovat se do Zlína. Unikátní vyprávění legendárního filmového režiséra Karla Zemana nebo vzpomínky Dany a Emila Zátopkových na své seznámení ve Zlíně.
Ze zlínských literátů jsou zastoupeni básník Pavel Petr, spisovatelé Antonín Bajaja, Karel Zlín a Jaroslav Kovanda. Báseň Josefa Kainara zhudebněná Karlem Plíhalem "Chodím po Zlíně, voním po víně" nebo hravá píseň rodáka Petra Nikla.
Realizaci Zlínského Poesiomatu finančně podpořil Magistrát města Zlína. Na tvorbě dramaturgie se podílela Nadace Tomáše Bati, Nadační fond J. A. Bati, Muzeum Karla Zemana, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Český rozhlas a obec Držková.