Kunětická hora

Na jediném kopci nad rovinatou polabskou krajinou se majestátně tyčí hora. Technicky vzato jde o kopec, hora to přesto je. A to Kunětická. První hradní osídlení se datuje až k přelomu 13. a 14. století. Dnes se na vrcholku východočeského Řípu pyšní majestátně vyhlížející hrad. Kdybyste však stejné místo navštívili před více než stoletím, nabídl by se vám zcela odlišný pohled.


Středověký hrad byl rozvalinou. Existenčním ohrožením mu byla dlouholetá těžba kamene z vrchu, na němž stavba stojí. Do záchrany hradu se ve 20. letech 20. století vložil místní Muzejní spolek a díky neúnavné aktivitě mnoha zachránců se nakonec dočkal první rekonstrukce, jejíž autorem byl známý slovenský architekt a “básník dřeva” Dušan Jurkovič.


Za druhé světové války a poté s příchodem komunismu hrad opět chátral. Na lepší času se ikonické stavbě blýsklo až v 90. letech. Lví podíl na jeho revitalizaci mají také současný kastelán Miloš Jiroušek s manželkou. O svých začátcích na zarostlém a rozpadajícím se hradě vypráví i prostřednictvím poetické roury.


Poesiomat návštěvníkům však nabídne další perličky z barvité historie hradu. Mluví například o bláznivých plánech na vybudování skokanského můstku, nabídne pověst o zdejších léčivých kunětických třešních, recept na kunětické preclíčky od Magdaleny Dobromily Rettigové, která je obědvala ve zdejších rozvalinách. 


Posluchač díky Poesiomatu nahlédne do myšlenek o stavitelství “básníka dřeva” Dušana Jurkoviče nebo si poslechne básně od Ivana Martina Jirouse o kuňkách. Na závěr pak poetická roura kolemjdoucím zakuňká jako kuňka žlutobřichá.



Poesiomaty u hradů a zámků vznikly s podporou Nadace PPF.